Zajímá vás, jak se nám letos povedl Inline Camp? Neváhejte a čtěte, jak se tam líbilo těm, kteří tam byli.

Honza Kučera píše:
Po hektických přípravách, shánění věcí, a tlačení věcí do batohu konečně odjíždíme. Na cestě potkáváme několik překážek, ty však úspěšně překonáváme a do cílové stanice se dostáváme v čase 18:24. Cíl nese název Nová Cerekev, kde se koná anglický tábor Inline Camp.
Otevírají se dubová vrata a nás vítají štafle s balónky a velkým nápisem “WELCOME!”. V pozadí hraje hudba a my jsme odvedeni do zahradního stanu. Tam nás Markéta vítá plynulou angličtinou a my dostáváme informaci, že večeře bude slavnostní. Kdo má, nechť si vezme černý smoking a motýlka. Párty může začít.
Možná se ptáte, co je to Inline Camp. Je to dobrá otázka a bylo by záhodno na ni náležitě odpovědět. Inline je anglický tábor pro mládež ve věku 15 až 18 let. Je to deset dní plných zážitků, zajímavých diskuzí, výletů a hlavně setkávání se s novými lidmi.

Velmi zajímavou a přínosnou součástí jsou i zahraniční vedoucí. Letos zde byli tři, Victor, Riri a Jose Santiago Chesus Álvarez Muñoz neboli Santi.
Rád bych vypíchl několik zážitků, které se mi vryly do paměti. Prvním z nich je příjemná atmosféra, která vládla po celou dobu pobytu. Každý měl úsměvy na rozdávání a nikdo se nemusel cítit odstrčeně, pokud nechtěl.
Také se mi velmi líbilo přespávání pod širým nebem. Protože bylo obvykle jasno, daly se pozorovat hvězdy. Bylo období Perseidů a tak jsem mohl sledovat “shooting stars” neboli padající hvězdy.
A potom tu byl Gambi jako hlavní šéfkuchař. Jeho kulinářské schopnosti překvapily každého z nás. Měli jste někdy na táboře sushi nebo hamburgery? Ne? My ano! Každý den se nesl ve jménu jiného státu a tomu také odpovídala kuchyně. Americké burgery, japonské sushi, rakouské řízky a další speciality nám každý den připravoval Gambi s Janou. Za těch deset dní jsem získal mnoho přátel a to je pro mě největší přínos.

Lukáš Vorel byl taky spokojený:
Byl to nejlepší tábor, na kterým jsem zatím byl, bylo to pro mě dokonalý povzbuzení. Doufám, že se tenhle camp udrží na první příčce mých dosud navštívených táborů. Rozhodně pojeďte a poznáte, jaký je to super camp.

Matouš Blažek se nejdřív bál, ale dobře to dopadlo:
Na Inline jsem jel s mírnými obavami. Bude mě to bavit? Začlením se do kolektivu? Jací budou vedoucí? Krátce po příjezdu se ale mé obavy rozplynuly. Jak jsem se postupně seznamoval s ostatními, zjistil jsem, že všichni jsou k sobě milí a přívětiví. Na první večeři jsem se už znal téměř se všemi. Běžný den probíhal tak, že se dopoledne i odpoledne proběhla přemýšlecí aktivita, ať už s duchovní tématikou, problémem společnosti, nebo zaobíráním se sebou samým. Zajímavá byla přednáška o okamžicích a užívání života. Převážně jsme diskutovali, což mi vyhovovalo. Následovala pak nějaká hra na vybití energie nebo osobní volno. V čase volna se každý zabavil čím chtěl. K dispozici bylo fotbalové hřiště, fotbálek, tři kytary a mnoho dalších věcí. Tento rok posílili tým vedoucích tři zahraniční dobrovolníci. Santi – učitel ze Španělska, se kterým bylo vždy spoustu srandy, Victor – Belgičan, který znal nevyčerpatelné množství her, a Riri z Rakouska, která vždy podpořila jakýkoli nápad. Sem tam se rozpoutala spontánní vodní bitva, která za vedra vždy přišla vhod. Každý den jsme ochutnali jídla z cizí země od Japonska (sushi) přes Francii (rattatouile) až po americké burgery. Daná kuchyně se odvíjela od národnosti světce, o kterém jsme se dozvěděli několik zajímavostí předešlý večer. Na konci tábora plného radosti, diskusí a společných zážitků nastalo loučení plné objetí. Dní prožitých naplno s kamarády se mi navždy nesmazatelně vrylo do paměti.