První auto naložené jako obvykle velkou dávkou misijních propagačních materiálů, brožurek, aktivit pro děti a dalších nezbytností dorazilo na Velehrad už kolem deváté hodiny. Cesta byla oproti očekávání krásně průjezdná a i prostranství kolem baziliky se teprve začínalo plnit. V klidu jsme vyložili všechen náklad a začali s výzdobou velkoryse rozlehlého stánku. Za nějakou dobu dorazila naše bývalá dobrovolnice Stáňa se zásobou domácí zázvorové limonády vlastní výroby, chvíli po ní Martin, bývalý dobrovolník v Bulharsku, a jeho kamarád Honza. Začalo hromadné nafukování balónků s upoutávkou na zázvorovou limonádu i na náš stánek. Balónky potom Martin s Honzou nabízeli všem a všude, o krásné fotky z celého dne se začal poctivě starat Kamil.

Samotný program se rozeběhl kolem jedné hodiny. Rodiny s dětmi obrážely jednotlivá stanoviště s tzv. velehradským pasem a snažily se získat všech deset razítek. V rámci programu Mladí fandí Velehradu mohly potom soutěžit o hodnotné ceny. U našeho misijního stánku je čekalo hned několik aktivit pro všechny věkové skupiny. Malé děti se pokoušely vyhrabat z pouštního písku kostičky s písmenky a složit název země, kam vysíláme naše dobrovolníky. Větší si mohli vyrobit placku a ti nejstarší vyplňovali test, ale hlavně si popovídali s dobrovolnicí Stáňou, která jim poskytla mnoho cenných a zajímavých informací ze svého pobytu v Indii.

Mnozí si prohlíželi bohatou obrazovou fotodokumentaci a odnášeli si naše letáčky. Kdo chtěl, občerstvil se zdarma ,,dobrovolnickou‘‘ limonádou. Nejmenší dostali omalovánky a všichni sladkou odměnu a medaili malého dobrovolníka.

Nejen u našeho stánku bylo pěkně živo, ale i v jeho nejbližším okolí: všechny přibylo k zemi vystoupení parkourové skupiny L.E.A.D, jejichž akrobatické výkony téměř popíraly některé fyzikální zákony. O hudbu se postaralo vystoupení několika kapel na nedalekém pódiu mladých (za všechny zpěvačka Debbi).

Den uběhl jako voda a v 19 hodin čekalo na všechny, kteří úspěšně prošli všech deset stanovišť a splnili všechny úkoly, losování o krásné výhry. Většina lidí se poté přesunula na Večer lidí dobré vůle na nádvoří u baziliky. Prostranství Mladí fandí Velehradu na chvíli osiřelo, aby se znovu zaplnilo po 21. hodině a zakončilo krásný a nabitý den koncertem skupiny ATMO MUSIC.

Naše misijní skupinka měla v tu dobu už vše zabaleno a s prvními tóny jsme se rozjeli do všech koutů plni dojmů z magického místa a krásných setkání.

Krátký rozhovor se Stáňou Matušinovou, bývalou dobrovolnicí působící rok v Indii

Jak dlouho jsi zpátky z Indie a co ti doma nejvíce chybí?

Je to už dva roky a nejvíce mi chybí moje druhá rodina, kterou jsem našla v tamější salesiánské komunitě.

Plánuješ se tam vrátit?

Ano, možná už příští zimu. Dala jsem si slib, že se tam nejpozději vrátím, až bude mít můj bratr bohoslovec kněžské svěcení.

Jak se změnil tvůj život po návratu?

To je těžká otázka, poznala jsem úžasné lidi tam i tady, úplně se mi přerovnal hodnotový systém. Zdá se mi, že jsem se tím několika lidem odcizila. Je to ale vyváženo tím, že jsem poznala jiné skvělé lidi, kteří mě přijali i s mojí proměnou.

Proč bys doporučila dobrovolnictví?

Hlavně proto, že tím mladí lidé poznají sami sebe i jinou kultury a hodnoty.

A na závěr z veselejšího soudku: jaké zvířátko mají Indové nejradši a jaký neobvyklý zvyk tě zaujal?

Nejradši mají veverku – na hraní i k večeři 🙂 a ze zvyků mi přišlo hodně zvláštní, že lidé na znamení úcty pokleknou a dotýkají se vašich nohou.

Stáňo, moc děkujeme za rozhovor i za velkou pomoc při naší letošní účasti na Dnů lidí dobré vůle.

Za Sadbu Martina Mončeková