Vážení přátelé,

srdečně vás zdravím z Říma uprostřed misijního měsíce října. Za chvíli to budou 3 měsíce, co jsem odletěl z Mongolska na krátkou návštěvu ČR a pak do Itálie na dva salesiánské misijní kurzy s misijním vyslání hlavním představeným. Rád bych se tedy s vámi rád rozdělil o dny plné setkání, poznávání, modlitby a prohlubující přípravy na další službu v Mongolsku.

Návštěva ČR

„Interkulturní šok bývá vždy větší po návratu do vlasti, než po příjezdu do misie,“ říkávali jsme misijním dobrovolníkům na závěr přípravy. Tak jsem si říkal, jaké to asi bude po více jak dvou letech v Mongolsku vstoupit opět na českou půdu…

Po pravdě řečeno, žádný velký kulturní šok se nekonal. Snad proto, že bylo v ČR jen pár srpnových týdnů na setkání s blízkými a přáteli, vyřízení dokladů, oběhání doktorů a podělení se o to, jak taková mladičká katolická církev a salesiánské misie v Mongolsku vlastně fungují.

Setkání se salesiány

Čeští salesiáni mě velice pěkně přijali. V Praze Kobylisích mi spolubratři rezervovali na celý srpen pokoj a vytvořili tak zázemí, ze kterého jsem mohl vyrážet na různé světové strany. Teplice, Rumburk, Ostrava, Hodoňovice, Zlín, Sebranice… místa plná radostných setkání s bratry, děkování za 25 let od první salesiánských slibů i za nové odvážené mladé muže, kteří na cestu salesiánského života právě vykročili.

Zdravotní vyšetření

„Za zdraví je odpovědný každý sám…“ Proto jedním z důležitých úkolů v ČR bylo navštívit lékaře, zkontrolovat zdravotní stav, spravit zuby, udělat nové brýle atd. Během prázdnin a dovolených to nebylo tak jednoduché… Velký díky proto patří všem prátelům, díky kterým se toto vše podařilo. DÍK!

Setkání s blízkými

Většinu rodinných příbuzných jsem mohl potkat pěkně pohromadě díky oslavě 80. narozenin tedy Marie kousek od Bystřice v Orlických horách. Bylo to moc milé setkání.

Samozřejmě jsem se dostal i do rodné Plzně navštívit mamku, plzeňské salesiány, farníky a poprosit biskupa Tomáše a Františka o další požehnání.

Besedy o Mongolsku

Od Plzně až po Zlín, od Sušice až po Rumburk sem se dělil formálně či neformálně o zkušenosti ze salesiánské misie v Mongolsku. Setkal jsem se s netušeným zájmem, otevřenými srdci a mnoha a mnoha dobrodinci, kteří naši misii podporují modlitbou i dary. Mimořádné bylo setkání se zástupci Charity Litoměřice, která už dlouhá léta (ještě před mým příchodem tam) podporuje salesiánské misijní dílo v Mongolsku.

Přípravný kurz nových misionářů

Čas v ČR rychle utekl a 3. září jsem už letěl směr Řím. Tam na nás 25 nově vysílaných salesiánských misionářů čekal „misijní noviciát“ – intenzivně naplněné 4 týdny v místech, které tvoří jádro církve a salesiánské kongregace.

Většina účastníků byla na začátku svého salesiánského života, po noviciátě během prvních let studií. Jako mladí salesiáni se tak mohou snáze adoptovat do nové kultury, naučit jazyk a zakořenit… Složení účastníků charakterizuje současný stav naší světové salesiánské kongregace: 12 z Asie, 8 z Afriky, 3 z Evropy a 2 z Latinské Ameriky. A kam směřují? 11 do Evropy, 6 do Latinské Ameriky, 5 do Afriky a 3 do Asie.

První část přípravy probíhala v Římě. Ne na Pisaně jako do loňska, ale poprvé na Sacro Cuore v Centru Říma vedle hlavního vlakového nádraží Termini. Tématické bloky o misiích, kultuře a salesiánské pedagogice se prolínaly s poutěmi po stopách sv. Pavla, za sv. Peterem do Vatikánu, do čtyř hlavní římských bazilik, salesiánských i vatikánských archivů…

Druhá část, zaměřená na salesiánské kořeny, nás vedla přes Janov do Mornéze, kolébky sester salesiánek. Odtud pak dál na Colle Don Bosco, kde se narodil sv. Jan Bosco, a dál do Castelnuova, Chieri a nakonec do Turína. Zde v Basilice Panny Marie Pomocnice jsme jako 149. misijní výprava byli slavnostně vysláni 30. září 2018.

Prožili jsme měsíc, který se zapsal hluboce do našeho srdce, a dostali jsem nové poslání přímo od nástupce Dona Boska. Jak vypovědět bohaté kultur, zkušeností, víry a odhodlání každého z nás?

První biskup v Mongolsku nečekaně zemřel

25. září 2018 večer jsem dostal smutnou neočekávanou zprávu: Mons. Wenceslaw Padilla, biskup v Mongolsku právě nečekaně zemřel ve své pracovně v Ulánbátaru na zástavu srdce. Právě on byl první katolický misionář, který v roce 1992 začal dílo, které nestačil zcela dokončit. A také první katolický misionář, který tam zemřel. Lidé ho měli velmi rádi. I když se nikdy mongolsky pořádně nenaučil, jeho srdce do poslední chvíle bylo pro Mongolsko. I my kněží jsem k němu měli pěkný vztah. Každého se snažil podpořit, povzbudit a nikdy nikomu neublížil. O co víc nám bude teď chybět na zemi, o to mocnějšího přímluvce získáváme.

Misijní kurz na UPS

Po slavnostní vyslání jsme jeli vlakem zpět do Říma a pak po vyřízení nezbytných formalit do nově poslaných míst. Jen 4 se přidáváme do skupiny zkušených a ostřílených misionářů a pokračujeme v dalším kurzu misiologie, pořádaným Salesiánskou papežskou universitou (UPS). Čeká nás pečlivě připravených 12 týdnů završených poutí do Svaté země. Ale o to se s vámi rozdělím až v dalším dopise.

Srdečné díky za setkání s mnohými z vás, za velkorysé přijetí a podporu. Vzpomínám na vás v modlitbě na řadě posvátných míst, žehnám vám a vyprošuji vše dobré!

P. Jára Vracovský SDB

Dopis ke stažení zde.