Příprava dobrovolníků se přehoupla do druhé poloviny a začíná jít skutečně do tuhého. Nadšení, touha a odhodlání však stále silněji vyzařuje z tváří všech budoucích dobrovolníků a společné sdílení se je k nezaplacení. Již pátý přípravný víkend Cagliera se nesl v duchu Latinské Ameriky, kterou jsme blíže poznali a odhalili nejedno její tajemství.
V pátečních večerních hodinách jsme se sjeli ze všech koutů republiky do Českých Budějovic. V útulných prostorech salesiánského střediska jsme se brzy cítili jako doma, a i když jsme všichni přijeli otřeseni událostmi posledních dní, právě společenství Cagliera vytvořilo atmosféru plnou tolika potřebné naděje. Během večera si někteří z nás měli možnost vyzkoušet vyučovací hodinu pro žáky libovolného věku. Velký úspěch mělo především hraní si na třídu plnou neposedných dětí, které své učitele bombardovaly nekončícími otázkami všeho druhu. S chutí se zapojili všichni přítomní a otázky typu: „A paní učitelko, proč se toto učíme“ nebo „Proč musím být v týmu s klukama?“ se škodolibostí zněly z úst týmáků i ostatních členů imaginární třídy. Ve vyučovacích hodinách jsme se dozvěděli zajímavosti o Mongolsku, Ekvádoru nebo o Albánii.
V sobotu jsme zahájili den modlitbou breviáře a v dopoledních hodinách jsme se dozvěděli něco o salesiánské pedagogice a spiritualitě. Následoval oběd, který odstartoval latinskoamerickou jízdu. K obědu jsme měli Chilly con Carne a byli jsme rádi, že se našim šikovným exačkám (vysloužilým dobrovolnicím) s chilly neutrhla ruka a jídlo mělo pouze velmi slabý náznak pálivosti, který by dle Dáši v Mexiku rozhodně neprošel. Mexická kuchyně nás nadchla a velkou záhadou se stalo, jakou tajnou přísadu při vaření holky použily. Tajemstvím tato přísada dlouho nezůstala a my už dnes víme, že se při vaření v Mexiku může hodit i čokoláda.
Po odpolední siestě nás přijel navštívit bývalý dobrovolník Pavel Marčík, který působil v Indii a pověděl nám něco o rizikovém chování dětí a mladistvých, se kterým se můžeme na službě potkat, co jej může způsobit a na závěr nám krátce pověděl o jeho zážitcích z Indie. Dokonce jsme ochutnali jedno „indické nej“, které svojí hořkostí pokřivilo naše úsměvy, ale ochutnat jsme museli všichni, a to překonání stálo za to. Následně jsme se šli provětrat na vzduch, zahráli jsme si pár venkovních her a po chvilce jsme se vrátili na slavení mše svaté. Po mši na nás čekala další mexické pochoutka – enchiladas a připojily se k nám i exačky Kamča a Eliška s rodinou. Se spokojenými bříšky jsme se pohodlně usadili a naslouchali příběhům holek, které svoji službu strávily v Latinské Americe. Strhující prezentací odstartovala Eliška, která nám povídala o své službě mezi domorodými obyvateli v Ekvádoru. Všechny nás učarovaly dechberoucí snímky vysokých And a silné příběhy místních lidí. Poté nám Dáša a Kamča představily dobrovolnou službu v Mexiku. Večer se nesl v rytmu písní a rozhovorů. Kytary se ujal i Eliščin manžel Arturo, který nás krásnými ekvádorskými písněmi přenesl do Latinské Ameriky a malý Arámek pohupující se do rytmu tatínkových písní si během večera taktéž získal nejedno naše srdce.
Nabaženi sobotním večerem jsme v neděli zakončili další přípravný víkend. Víkend plný ekvádorské a mexické radostné atmosféry byl protkán modlitbami a myšlenkami za pokoj a mír na Ukrajině, a i proto jsme se v neděli rozloučili o něco dříve, aby mnozí z nás stihli pražské shromáždění na podporu Ukrajiny.
Noemi Dvořáčková
