11. až 17. července hostil severočeský Rumburk již podruhé misijní chaloupku. 15 malých misionářů se sjelo ze všech míst naší země a po absolvování „misionářské cesty“ Praha – Nymburk – Rumburk se úspěšně zabydleli v prostorách rumburské fary.

Tábor byl věnován svatému Františku Saleskému a volně se inspiroval jeho knihou o cestě lásky – Filoteou.  Ta byla ostatně prvním úkolem, který děti musely krátce po příjezdu splnit – najít podle mapy vyznačená místa, složit tajný vzkaz a zjistit, kde se kniha nachází. I v dalších dnech plnili táborníci – rozdělení na čtyři skupinky – úkoly, jejichž hlavním tématem byla láska k druhým, k sobě i k Bohu.

Každý den navštívil děti kamarád sv. Františka – Piere a předal jim od něho dopis, který určoval téma dne. Děti přemýšlely nad životní cestou, kde se dá načerpat energie, jak chránit svoje zdraví a jak budovat dobré vztahy. Prakticky si také vyzkoušely, co to znamená konat dobré skutky. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit každý den mše svaté, popovídat si s vedoucími o průběhu celého dne a zapisovat si zážitky do deníčků.

Vážnější témata a etapovku střídaly chvilky nefalšované zábavy. Největší úspěch sklidila návštěva místního bazénu, kde se nejen plavalo, ale kde také proběhla velká vodní bitka mezi dětmi a vedoucími. Děti jednoznačně vyhrávaly… zbavit se vodních pijavic bylo téměř nemožné. Z her mělo největší úspěch sbírání vajíček symbolizujících hodnoty. Vajíčka obalená tenkým papírem a zavěšená na stromech, musely děti osvobozovat stříkačkou s vodou a dávat si přitom pozor, aby se žádné nerozbilo, a aby nebyly lapeny žádným z vedoucích.

Nechyběla noční astronomicky laděná bojovka ani celodenní výlet, který byl zároveň i velkou výzvou. Malí misionáři si vyzkoušeli, jaké to je, starat se sám o sebe, a museli si sami uvařit oběd. Přestože jeden z lihových vařičů nevydržel nápor těžkého hrnce, bramboračka se nakonec dovařila a mnozí poznali, že hlad je opravdu nejlepší kuchař.

Zajímavé zážitky přinesl také den, kdy děti trénovaly dobré skutky. Každá z misijních skupinek navštívila někoho potřebného a něco konkrétního pro něj udělala. Jedni například napekli dobroty a zanesli starým lidem, druzí šli zazpívat písničku paní, která je trvale upoutaná na lůžku, další připravovali pro druhé dříví nebo myli auto. Dojmy byly silné …

Každý večer se všichni sešli před nakresleným panáčkem a dolepovaly na něj tematické obrázky vztahující se k danému dni. Na konci chaloupky se s ním každý vyfotil – každý tak symbolizoval člověka připraveného vydat se společně se sv. Františkem cestou lásky.

Díky všem vedoucím za organizaci a dětem za všechny úsměvy a nadšení, se kterým se vrhaly do všech připravených aktivit.

Zase za rok…

Martina Mončeková