Letošní putování po stopách svatého Dona Boska bylo velice komorní, téměř rodinné. Bylo nás pět: salesián Jarda Fogl a čtyři bývalé dobrovolnice. Pouť jsme zahájili v sobotu dne 27. srpna.

Sešli jsme se večer na Sadbě v Kobylisích a po krátké mši v místním kostele u sv. Terezičky jsme se vydali na cestu. Po celonoční jízdě jsme se v neděli ráno nechali přepravit trajektem přes Bodamské jezero a po snídani na břehu jsme pokračovali do švýcarského Lucernu. Tam jsme se setkali s česko-slovenskou tamější komunitou a zúčastnili se mše, jejíž součástí byly též křtiny. Po mši jsme se ještě na chvíli zdrželi na kus řeči a potom jsme si šli prohlédnout centrum města za doprovodu jedné místní paní průvodkyně.

Po společném obědě jsme pokračovali do Itálie. Ubytovali jsme se nedaleko jezera Como a hned následující den, v pondělí, jsme jeli dále, až do vesnice jménem Ranello (v severní Itálii, poblíž měst Turín a Chieri), kde jsme měli rezervované ubytování na celý týden. Byl to velmi pohodlně zařízený dům, který nám pronajala jedna seniorka, jež bydlí v menším domku hned vedle. Měli jsme tedy také možnost si popovídat, což bylo myslím pro nás i pro ni velmi obohacující. Paní Elena mluví skvěle anglicky a je výborná hostitelka, takže jsme měli radost, že jsme jí mohli svou přítomností trochu zpestřit šeď všedních dnů.

Smyslem naší návštěvy Itálie bylo především navštěvování míst, která jsou nějakým způsobem spjata s životem svatého Dona Boska a jeho rodiny, případně také s dalšími svatými (např. Santo Domenico Savio) a jinými významnými osobnostmi. Díky tomu, že nás poutníků bylo tak málo, měli jsme možnost v průběhu celého týdne sdílet různé věci. Jednalo se o velmi osobní témata, která vycházela částečně také z života svatého Dona Boska. Povídali jsme si o mezilidských vztazích, o našich rodinách; také o tom, jaké dětství jsme prožili, jakou výchovu nám poskytli naši rodiče. V tak úzkém okruhu přátel se každý z nás, věřím, cítil natolik bezpečně, aby mohl mluvit i o věcech, o kterých se s ostatními běžně nebaví. Každý den jsme též zahajovali ranními chválami a otec Jaroslav taktéž každý den sloužil mši svatou, takže součástí pobytu vlastně byla i duchovní obnova. Myslím, že před počínajícím novým školním rokem to nám všem moc prospělo.

Sama za sebe bych ráda nyní poděkovala všem mým spolupoutníkům za společně strávený čas a za tu příjemnou rodinnou atmosféru, která se mezi námi vytvořila již na počátku naší cesty a trvala až do návratu.
Děkuji a těším se na další společné akce!

Kamila Dušková, účastnice expedice