I přes očividný nárůst chudoby a všudypřítomného strachu z války a jejích dopadů neztrácejí v konžském středisku pro mladé v Lubumbashi naději a dobré dílo pokračuje.

Ve světle oslav konce roku bychom vám rádi napsali další novinky. Žijeme ve zvláštní době. Tak předně velkou roli sehrála pandemie kovidu se všemi jejími opatřeními. Dále zasáhla válka na Ukrajině, kdy si celý svět kladl otázku „proč“? Tato válka má enormní dopad na celý svět. I zde se vše o mnoho zdražilo a navíc zde neexistuje žádný kompenzační mechanismus související s platy, který by dopady války zmírnil a pokud je, tak jen velmi malý. Nárůst chudoby je zde patrný na první pohled. Potravinová banka předpokládá, že jen v samotné provincii Katanga bude mít problém s výživou celých 6,3 milionů lidí. Lze předpokládat, že mnoho dalších dětí skončí na ulici.

Ulice nebo válka

V tuto chvíli je na ulici jen pár mladých chlapců mezi 17–18 lety, protože jsou v posledních dnech systematicky zadržováni a odváženi 700 km daleko od Lubumbashi. Já tomu říkám deportace! Je sice pravdou, že je tam velký zemědělský projekt , kde by se mohli  přiučit něčemu ze zemědělství. Je jich tam ale kolem osmi set a někteří mají strach, že budou naverbováni, aby bojovali s rebely na východě. Zarážející na tom však je, že se tyto nájezdy dějí v období žní nebo výsadby. Zvláštní také je, že tito zadržení chlapci musí nejdříve čekat ve vězení, než se jich sejde 300, aby bylo naplněno jedno celé letadlo!
Chlapci mladší 16 let bývají po několika hodinách vraceni zpět na ulici. Všímáme si toho, že v noci jsou méně vidět, protože se bojí se a schovávají se ve stokách, jak je patrné z fotky.

Znovu a znovu s nimi mluvíme

Naše centra jsou plná mladých, které jsme přiměli k tomu, aby ulici opustili. Každý den podáváme 1200 jídel, což je vždy mocné lákadlo a rozhodně celý proces velmi usnadňuje. Občas recidivují, hlavně ti, co byli na drogách, ale dveře jim zůstávají otevřené. Především ale věříme, že se člověk může změnit ! Měli jsme tu i nějaké zneužívání drog (Valia) a někteří lidé nám říkali, tak ty mladé vyhoďte ze školy, ale pomohlo by jim to? Raději s nimi znovu a znovu mluvíme.

Tranzitní dům v Magone

Minulý rok jsme se rozhodli vyjít vstříc pomoci starším dívkám, které nechtějí být na ulici a chtějí se něčemu vyučit. Rok jsme začali s 13 a 9 jich zdárně rok zakončilo. Pro dívky se nám podařilo pronajmout dům, který dokáže pojmout až desítky děvčat. Při jeho zprovoznění pomáhala širší komunita našich příznivců. Tento dům nyní slouží jako přestupní stanice mezi ulicí a normálním životem. Jsme rádi, že jsme tuto myšlenku „transitního domu“ uskutečnili, protože je skutečně těžké pro někoho, kdo žije na ulici a má totální svobodu ze dne na den přijmout omezení od nějaké autority, dodržovat řád, sedět nehybně 45 minut … Předpokládáme, že by na to mohlo stačit půl roku. Až se zde uklidní, mohou pak kdykoliv během roku přestoupit do centra řemesel, nebo nastoupit do jiného z našich domů. Velký zájem u dívek je o šití. Spolupracují spolu s opravnou obuvi, protože je tu velký zájem o sety sandálů, kabelek a bederních roušek vyhotovených ze stejného materiálu.

Dílu se daří…

• Od září jsme tu měli dva francouzské dobrovolníky, kteří nám v Magone pomáhali s učebními osnovami pro žáky i studenty. Tím pádem se nikdo z nich nemusí zdržovat se zápisky a může se k materiálům vracet a společně o nich diskutovat.
• Nová kuchyně zvolna roste. Máme z toho velkou radost, protože se na stavbě podílejí naši žáci a také proto, že používáme nepálené cihly, jak už jsem psal minule.
  
• Další projekt, do kterého bychom se rádi pustili je formace (projekt) kratšího trvání. Řekněme 5–6 měsíců. Bylo by to vzdělávání určené dívkám, které už mají dítě a které se chtějí rychle něčemu vyučit, aby měly určitou nezávislost a hlavně finanční příjem, aby se o něj mohly postarat. Vnímám to jako morální povinnost vůči těmto malým dětem. Snažíme se takto reagovat na potřeby, které vidíme a říkáme si, že takto to přece dělával i Don Bosco.

I když žijeme v těžkých časech, přejeme všem nový rok plný naděje. Pracujeme společně a tvoříme tak lepší svět. To je naše deviza. Jménem všech mladých lidí bychom vám chtěli poděkovat, že nás podporujete v naší misi.

S přátelským pozdravem
otec Eric