Jak už to tak tradičně bývá, i letos jsme měli možnost absolvovat víkendovou duchovní obnovu pro ex-dobrovolníky. Tentokrát jsme se sešli na faře v Sulkovci nedaleko Poličky.

Po celou dobu vládla příjemná rodinná atmosféra; někteří účastníci s sebou vzali i své malé děti, a tak bylo o zábavu postaráno.
V pátek večer po příjezdu na místo, poté, co jsme si vybalili a uvedli vše do provozu, následovala společná adorace v místním kostele sv. opata Havla, a touto adorace započal duchovní program celého víkendu; její součástí bylo individuální rozjímání příslušného biblického textu.
V sobotu ráno po společné snídani jsme čekali na příjezd místního pana faráře Marka Husáka, který s námi měl probrat témata „Jak být syny (a dcerami) Boha Otce“ a synovství Ježiše Krista. Byly to dost hluboké a osobní úvahy, které se niterně dotkly každého z nás, takže jsme měli o čem přemýšlet. Duchovní rovina se prolínala s rovinou ryze praktickou, samozřejmě bylo nutné dohlížet na dětičky a připravit oběd, který byl hlavně v režii Jardy Fogla. Rozjímání nad vybranými texty z Bible bylo velice přínosné.
Poté, co jsme si společně i s panem farářem vychutnali oběd, jsme se rozhodli trochu odpočinout, předtím než přikročíme k dalšímu bodu našeho programu. Tím byla křížová cesta spojená s modlitbou růžence, kterou jsme doprovázeni dětmi prožívali v krásné přírodě za vesnicí.

V pravidelných intervalech jsme zastavovali a rozjímali hloubku jednotlivých zastavení křížové cesty. Mimochodem bylo obdivuhodné, jak poutavě a trpělivě dokázal Dominik Matula vysvětlovat i těm nejmenším dětem jednotlivá zastavení křížové cesty tak, aby je dokázaly přiměřeně svému věku pochopit. Když jsme se vrátili, následovala opět malá pauza, pak jsme šli na soukromou mši, kterou v místním kostelíku pro nás sloužil „náš salesián“ Jarda Fogl. Po večeři, poté co se rodičům podařilo uspat děti ,jsme si mohli ještě v kuchyni na faře sednout u čaje a skleničky vína a chvíli sdílet své radosti i starosti.

V neděli jsme absolvovali dopolední bohoslužbu společně s lidmi z farnosti. Potom už se jen chystaly poslední přípravy před obědem, zatímco si „naše děti“ spokojeně hrály na pískovišti na dvoře fary, které si oblíbily už v sobotu. Po výborném nedělním obědě a obligátní kávě jsme si rozdělili úkoly ohledně úklidu. Pak už jsme si postupně balili věci, loučili se a odjížděli duchovně posilněni do svých domovů.

Bývalí dobrovolníci Kamča a Vláďa