Víkend se konal v půlce ledna na vznešeném místě, na Velehradě ve Stojanově Gymnáziu. Měl tentokrát “komornější” charakter. Účastnil se ho pouze dobrovolníci v přípravě a tým Cagliero (Adopce nablízko), Petra, Alan Jarda, Maki, Jiří, Rady. Cílem byl duchovní odpočinek a rozhodnutí dobrovolníků, zda chtějí v tomto roce vyjet a pomáhat.

Víkend započal pátečním opětovným shledáním u večeře a programem, který nás seznámil s novými tvářemi nově přihlášených dobrovolníků. Taktéž jsme se dozvěděli i to, o čem doborovolnictví v programu Adopce nablízko není. Jde zejména o špatné motivace jako utíkat před svými osobními problémy, hledání životní lásky, či například sbíraní nejobdivuhodnějších zážitků. Páteční večer byl završen pozváním do ticha a společnou adorací. Během noci a brzkého rána měl každý účastník přípravy možnost strávit čas o samotě v kapli.

Sobotní ráno započalo ranní modlitbou a poté společnou snídaní. Den probíhal nadále v tichosti a rozjímáním nad dobrovolnou službou. Vzácný čas byl doplněn zamyšlením provinciála nad motivací člověka a potřebou nechat se Bohem vést.

Dobrovolníci měli v průběhu dne za úkol vyrobit si vlajku reprezentující je samotné a zamyslet se nad hodnotami jako PROSPĚCH, POKORA, STRACH, POCTIVOST A VDĚČNOST.  Po obědě pokračovalo duchovní zamyšlení, po kterém následoval prostor pro přímluvné modlitby, duchovní rozhovory či zpovědi s členy týmu. Přechodem do sobotního večera byla mše svatá. Při ní mši dobrovolníci umisťovali, jako symbol rozhodnutí, své vlajky do mapy světa. Vlajky umisťovali do míst, kde by chtěli pomáhat. Silentia, doba tichosti, byla ukončena a my se přesunuli k večeři. Po večeři byla vyhodnocena literární soutěž a probíhal volný program v podobě vyprávění historek, vtipů.

Nedělní ráno opět provázela ranní modlitba, na kterou navázala mše v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Není potřeba nakrmit nejen ducha, ale i tělo. Po vydatné snídani jsme byli vzděláni Maki, která mluvila o potřebách dětí, a to od úplného počátku. Víkendoví program se chýlil ke konci, závěrem jsme dostaly informace, co nás čeká v dalším společném víkendu, reflexe proběhlého víkendu. Po obědě jsme se rozloučili a s klidnou myslí jsme se vraceli zpět, do svých životů.

dobrovolnice v přípravě (ed. Sadba)