č. 187 / červenec 2024

Tématem 187. čísla Cagliera 11 je ohlédnutí za životem mimořádného misionáře Dona Constantina, přiblížení nelehké situace salesiánů na Fidji a vzpomínka na všechny nemocné.

Boží služebník Costantino Vendrame „apoštol – misionář

Dne 15. března 1924 přijal jáhen Costantino Vendrame, v kapli hlavního semináře arcidiecéze ambrosiánů v Miláně, své kněžské svěcení z rukou monsignora Giovanniho Mauriho, pomocného milánského biskupa.
V dopisech Constantina jeho matce Eleně Fiori se objevuje téma horlivosti pro Boží slávu a apoštolát: „A jindy jsi mi řekl, že jsi tohoto svého syna svěřil Marii Pomocnici; že je přesně v jejích rukou. Cítím, že se mi líbí dotýkat se jí každý den rukou, cítím, že mě zahaluje pohledem víc než mateřskou něžností, cítím, že osobně vede mé kroky, a proto jsem vždy klidný a šťastný, přesvědčený, že vše co se děje kolem mě, se děje pro mé největší dobro. Kéž je to i vaší vírou, matko…“ (úryvek z dopisu z 19. května 1923).
Novokněz Don Costantino převzal 5. října 1924 misionářský kříž ve Valdoccu, v bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů, a 30. listopadu odjel do Assamu – hornaté oblasti severovýchodní Indie pod Tibetem na hranici s Čínou, mezi kmeny Khasi a Yaintia. Navštěvoval vesnice, chodil do zapadlých oblastí po drsných horských stezkách, kde se setkával s rodinami a dětmi – nevylučoval nikoho, ani kvůli náboženství, ani kvůli příslušenství k jiné etnické skupině. Otevíral salesiánské oratoře, kde se též děti seznamovali s Ježíšem Kristem a jeho evangeliem. Bylo na něm vidět, že vše dělal pro slávu Boží a spásu duší až do konce svého života. Zemřel 30. ledna 1957 v Dibrugarhu. Dodnes udivuje nejen počtem konverzí a křtů, které zprostředkoval, ale také plody jeho mimořádného poslání.
Významné je to, co napsal při odjezdu do Indie: „Píšu pod pohledem drahé Pomocnice křesťanů a Srdce Ježíšova, ve které věřím a od nichž čerpám naději, protože jsou mým jediným dědictvím a velkým pokladem… Narodil jsem se v chudobě, vyrostl jsem v chudobě, ale Ježíšova láska mě přivedla ještě k větší chudobě rukou i srdce, když jsem se zřekl všeho, opravdu všeho, skrze slib žít zcela a pouze z Boha ve Zbožném spolku sv. Františka Saleského.“

▀ P. Pierluigi Cameroni, SDB, hlavní postulátor

K zamyšlení z misijní sekce

▀  Jakým způsobem se mohu stát apoštolem-misionářem v místě, kde působím?
▀  Jaké je mé skutečné dědictví a poklad?

„Nejlepší terapií pro nemocné je nabídnout jim naši lásku a společenství, navzdory tempu našeho vlastního zběsilého života. Není dobré, aby člověk byl sám – uzdravujte nemocné uzdravováním vztahů.“ (papež František)

Celý červencový zpravodaj CG11 v angličtině si můžete stáhnout zde: 2024.07 Cg11 En