Rozhovor s Františkem Radeckim, jediným českým salesiánem působícím v Africe – konkrétně v Nkhotakotě v Malawi, v jedné z nejchudších oblastí světa. SADBA přivítala vzácného hosta. Salesián František Radecki zavítal po delší době do České republiky a odpověděl nám na pár otázek.

Františku, jaký je vztah tamních lidí k náboženství?
Nkhotakota je převážně muslimská oblast (50 %) – je tam spousta mešit, katolická je jen jedna farnost. Další je vzdálená 65 km a ještě další 100 km. Naše farnost má asi 50 misijních stanic, na délku má farnost 50 km. Jsou tam křesťané a anglikáni.

Co se ti líbí na tamních lidech?
Jejich bezprostřednost a spontánnost, to že rádi slaví. A trpělivost v tom, jak přijímají svou chudobu.

Co je pro tebe v misii nejtěžší?
Vypořádat se s malárií, teď ji mám každý rok, už po čtvrté! Aspoň že jsem nemusel být nikdy déle v nemocnici.

Jezdí k vám dobrovolníci, případně odkud?
Jezdí pouze z Německa, jsou mladí – po střední škole – ale zvládali to dobře. Poslední tři roky byl vždy jeden, příští rok asi nebude.

Co spolupráce s jinými složkami salesiánské rodiny u vás?
Sestry FMA v Malawi zatím nemáme, ale chystají se do hlavního města Lilongwe, kde jsou i salesiánští spolupracovníci. Je to docela velká skupina kolem velké salesiánské farnosti. U nás v Nkhotakotě zatím nejsou.

Na co se nejvíc těšíš tady u nás v ČR?
Na spolubratry a přátele. Vážím si toho, že podporují misii modlitbou i činy. Jídlo mně chutná v Africe i tady. Ale český chleba je prostě jenom u nás.

Co bys rád na závěr řekl čtenářům?
Lidé v Africe musejí překonávat velké výzvy, ale dar víry nám dává velkou naději. Někdy si říkám, že Afrika má možná větší budoucnost než Evropa. Letos byli například v naší provincii vysvěceni čtyři salesiáni novokněží, v přednoviciátu je 23 přednoviců.

Rozhovor vedl Pavel Gambi Ženíšek