Důležitou součástí přípravy dobrovolníků je osobní doprovázení a setkání s mladými lidmi. Letošní rok tomu moc nepřeje, a tak jsme se vrhli do on-line prostoru.

První přípravný víkend jsme museli zrušit, stále jsme doufali, že se situace zlepší a že druhý už normálně proběhne. To se ale nestalo, a tak jsme přešli do on-linu. V pátek to odstartovalo. Jarda Fogl na Sadbě vytvořil téměř profesionální studio, Helča to svým estetickým okem zkoukla a přidala nějaké ty barevné hadříky a žirafy pro navození správné misijní atmosféry. V osm hodin večer jsme se propojili s nesmělými mladými lidmi. Trošku jsme zkoumali, kdo je kdo, někdy jsme překvapili sami sebe tím, jak vypadáme.

Páteční setkání bylo asi úspěšné, protože v sobotu se připojili všichni znovu. A nejen budoucí dobrovolníci, ale i ti bývalí. Teorii střídala dobrovolnická praxe, a tak i když každý seděl ve svém pokoji, díky fotkám a videím jsme se přesunuli na Papuu, do Indie, Bulharska, Ekvádoru a Mexika, do Zambie, Keni, Tanzanie a DR Konga. Ve skupinách jsme se zamysleli nad tím, kdo to vlastně jen ten „salesiánský misijní dobrovolník“ a také poznali strukturu salesiánské rodiny. Dobrovolníci nás za to seznámili se svým okolím, přinesli ukázat co nejpálivějšího mají doma a zkoušeli najít něco, s čím se rozhodně nesetkají v Ekvádoru.

Přes počáteční ostych a nejistotu jsme zjistili, že to jde, že atmosféra se alespoň částečně dá přenést i přes internetové vlny a že může doputovat i do pokojů budoucích dobrovolníků. Jak to zhodnotila jedna účastnice:“ Věřím však v lepší zítřky a tak si říkám, že když jste i tímto způsobem dokázali vytvořit skvělou atmosféru a pěknej den, osobní setkání pak bude určitě pecka!“ A.V.

My doufáme, že příště už to bude naživo a že to opravdu bude pecka.