350 žáků a studentů se mohlo v dubnu, kdy začíná v Indii nový účetní rok, radovat. Mnoho dětí, rodičů, ale i samotných škol opět pocítilo vděčnost za velkorysost dárců Sadby, díky kterým můžou děti chodit do školy.

Díky podpoře a empatii dobrých lidí mohli zaměstnanci naší partnerské organizace Don Bosco Mangaal navštívit podporované děti a jejich rodiny a rozdělit mezi ně pomoc. Je krásné být světlem a ostrůvkem naděje pro děti i rodiče a vidět jejich rozzářené tváře obzvláště v dobách, kdy je země těžce zkoušená nepokoji i přírodními rozmary. 

Monzum

Monzum přišel stejně loni velmi brzy. Nejvíce zasaženi byli lidé žijící v nízko položených oblastech – v mnoha případech sahovala voda až ke střechám přízemních domů, veškeré důležité vybavení domů bylo zničeno a ztraceno. Lidé neměli ani čas vzít si své věci, řeka se totiž vylila z břehů uprostřed noci, což bylo pro všechny překvapením – všude vládl strach a úzkost. Centrum Bosco Mangaal office bylo také pod vodou, naštěstí se věci podařilo s pomocí boží zachránit. Náhradní ubytování bylo poskytnuto 53 lidem ve studovně chlapců v prvním patře a dalších 16 rodin bylo ubytováno v hostelu Ravalico College.Také parnerská škola J.N. Public School v Kanqpokpi byla povodní velmi silně zasažena, cyklón Ramal napáchal i zde mnoho škod. Přestože bylo všude spoustu vody, té pitné byl nedostatek, stejně jako ostatních důležitých věcí. Tento stav trval mnoho dní a připravil řadu lidí o majetek. Výše položené oblasti čelily sesuvům půdy, které je kompletně odpojily od centrálního Imphalu, včetně dodávek elektřiny. Mobily byly po několika dnech bez proudu nefunkční…  

Normální život…

Období přicházejí a odcházejí ale stigmata a neštěstí, které přinesly nedávné etnické rozbroje a tato povodeň, zůstávají a způsobují mnoho psychických poruch a problémů.
Vize a touha dosáhnou hlavních cílů projektu však přetrvávají. I nadále se snažíme vytvořit  radostné vyučování pomocí aktivizačních výukových metod. Nově nastupující učitelé získávají poznatky od učitelů, kteří již kurzy absolvovali, a vnášejí získanou praxi do svých škol za podpory vedení. Nové modely výuky jsou pro studenty velkým přínosem, rodiče se také více věnují výukovým potřebám svých dětí.
Hlavní mise stále cílí na kvalitu výuky ve venkovských oblastech pomocí trénování učitelů a doprovázení jejich kariéry do reality. 

Jak to vidí místní

ZAMĚSTANCI
„Zpravodajské období se pohybuje ve složitých životních situacích. Nejistota způsobená přírodními kalamitami zkomplikovala život obyčejných lidí. Vzdělání, které je základním kamenem budoucnosti, příchod a realizace Národní vzdělávací politiky 2020 přinesly náročnou atmosféru i ve školách a do současné situace se zapojil i rostoucí trend médií a technologií. Přírodní katastrofy v podobě záplav, sesuvů půdy a rozbahněných silnic, kdy se dálnice staly jako řeka, skutečně zastavily veškerou činnost, školy mají prázdniny, zemědělci nemohou kvůli záplavám obdělávat půdu, což lidem připravilo peklo. A tak pokaždé, když začíná škola, bylo vidět spěch a naléhavou snahu dokončit učební látku. Karma má svůj vlastní plán, ale Boží plán je vždy ten nejlepší a nikdy se ve všem neopozdí. Také podpora vzdělávání vykouzlila úsměv na tváři 350 studentů, kteří tak mají méně starostí a mohou se soustředit na studium. Všechno bylo v pořádku, až na tolik nejistot, v nichž příroda hraje také svou hlavní roli. Doufat v lepší časy a hladký průběh aktivit je jediným snem, o kterém lze v tuto chvíli snít.“
Martha Gomei

PŘÍJEMCE POMOCI
„Jelikož jsou věci daleko od hlavního města státu, nejsou snadno dostupné a vše se dováží z Imphalu nebo z města Moreh, které hraničí s Barmou, je třeba ocenit jejich empatii pro misii v odlehlých oblastech vesnice Lamphoupasana, která se skládá převážně z kmene Anal v okrese Chandel v Manipuru. Při etnickém střetu byl také omezen pohyb a věci byly drahé. Pochopení otce Thomase SDB, který je správcem a ředitelem Bosco Mangaal, Don Bosco Chingmeirong, další míle, kterou udělal, aby se dostal ke zdejším dětem, je převlečeným požehnáním. Těmito několika slovy, o která jsem se podělil s Martou, jsem chtěl poděkovat dobrodincům, salesiánské komunitě v Praze a dobrodincům, které provázejí mé modlitby. Kéž Bůh žehná všem vašim snahám!“
P. Jose SDB, vedoucí misijního střediska ve škole Dona Boska. Lamphoupasana, Chandel

ŘEDITELÉ ŠKOL
„Přijímat je blažené a uspokojující, ale dávat přináší útěchu mysli i tělu! Hodnotu, štěstí, radost zajišťuje samozřejmě  i v životě přijímajícího. Od doby vzniku naší školy pod vedením různých ředitelů a paní Marty to bylo vždy převlečené požehnání. Na řadu přišla i naše pomoc potřebným, když údolí trpí povodněmi a mnozí jsou vysídleni a mnoho věcí je podemletých a ponořených ve vodě. Radost z vytvoření ekoklubu a na světový den životního prostředí, kdy se děti pustily do sázení květin a rostlin zkrášlujících školu, vnesla do areálu školy klid a jeho další zklidnění. Ačkoli každoroční zaměření pro učitele letos chybí, přesto jsem přijal výzvu vštěpovat a motivovat učitele k pokroku a rozvoji vlastní pedagogiky. S nadějí na lepší zítřky a zejména na mír v našem státě s upřímnou modlitbou za obnovení normálního stavu.“
Tracy Kipgen, ředitelka Apple Buds Academy, Sapermaina.

„Projekt Vzdělávání učitelů a dětí, prostřednictvím Bosco Mangaal byl velký úspěch, protože pomohl naplnit mé učitele nadšením a elánem. To vše se stalo díky nadšení a štědrosti mecenáše. Využívám proto této příležitosti, abych poděkoval Sadbě a organizaci Bosco Mangaal za veškeré vynaložené úsilí. Náročným faktorem, se kterým se setkávám, je to, že moji učitelé často věnují škole málo času, přesto jim  tým Bosco Mangal vždy věnoval při své návštěvě mnoho svého čas. Ujišťuji vás o svých pokorných modlitbách ve všech vašich snahách a vaší službě ve službě potřebným.“
P. Marius Gangmei, ředitel školy sv. Josefa v Andro

RODIČE
„Kdybych měl znovu dostat šanci, nejméně bych chtěl být chudý a neschopný uživit své vlastní děti. Kdybych dostal v budoucnu novou šanci, chtěl bych být také dárcem, který přináší úsměv potřebným. Jmenuji se Jiensinliu Gonmei a jsem matkou čtyř dětí. Můj manžel byl zámečník, který denně těžce pracoval a zabezpečoval rodinu. Ale po prodělané mrtvici se jeho život změnil a já musím pracovat jako pomocná síla v jídelně, abych mohla poskytnout rodině základní  jídlo. Poskytnutá finanční pomoc byla jen špičkou ledovce, přesto dobrodincům opravdu děkuji za empatii a velkorysost.“
Paní Jiensinliu Gonmei, matka Alfonsy a Sabiny