Po celoroční přípravě přišlo vyvrcholení kurzu Cagliero a v salesiánském centru v pražských Kobylisích proběhlo slavnostní vyslání dobrovolníků na naši misijní činnost.

Sešli jsme se tradičně v pátek na večeři, po které proběhl krátký duchovní program během něhož se nám představil otec George, který přijel z Říma jako zástupce celosvětového vedení salesiánských misií. Proběhla také příprava na sobotní program a po modlitbě proběhl zbytek večera v přátelském duchu, z kterého vyšla nová tradice zvaná „Zelí přátelství“, které padlo za oběť množství zeleniny a navzdory námitkám kuchařů i vánočka určena k nedělní snídani.

Po sobotní ranní modlitbě a snídani proběhl poslední výukový program kurzu. O salesiánských misiích a interkulturalismu nám povídali další vzácní hosté, náš Gambi a Rafael z Římského vedení misií, Lauren, která je koordinátorka dobrovolníků v Austrálii a Oceánii a východní Asii a JC, koordinátor pro Severní a Střední Ameriku a část Jižní Ameriky.

Po tomto zajímavém programu přišel okamžik kterého jsme se všichni obávali a to závěrečná zkouška, která rozhodne o tom, jestli kurz úspěšně splníme. Nebudu vás napínat, všichni jsme byli úspěšní, i když někteří možná s odřenýma ušima. Po obědě jsme tak při mši mohli dostat oficiální dekrety. Následovala krátká chvíle klidu a začali přijíždět naši rodinní příslušníci, přátele a další hosté a mohl začít odpolední program Aksanti, pojmenovaný po svahilském slově děkuji. Nejprve proběhlo představení Sadby a dobrovolnického programu. Pak byl čas na nás dobrovolnících. Rozhodli jsme se reprezentovat pomocí čajové konvičky, která se stala naším talismanem během putování v Jeseníku, jako prázdné hrníčky které bylo potřeba naplnit čajem v konvičce reprezentujícím team Sadby. Ten nám nakonec zahrál vlastní píseň shrnující letošní rok. Pak byl čas na grilování, popíjení, představování se a celkové veselení, myslím že jsme si to už zasloužili. Večer byl pak pozvolně ukončen adorací s možností svaté zpovědi či přímluvné modlitby. Večerní program byl pak podobný jako v pátek.

Neděle začala krátkou modlitbou a společnou snídaní, po které přišel zlatý hřeb celého víkendu: slavnostní mše. Za oltářem téměř nebylo místo se všemi salesiány, misionáři a hosty. Jarda nás představil farnosti a po kázání šlo do tuhého. Seřadili jsme se před oltářem a společně přednesli dobrovolnický slib. Naši patroni nám předali svíčku, misku a kříž a všichni přítomní kněží nám požehnali.

Po skončení mše byl čas na focení ve všech myslitelných variacích a následoval oběd, po kterém jsme ještě dlouho seděli a povídali si nad kafem a zákusky. Postupně jsme se však museli rozloučit a vydat na cestu.

Vojta Daniš, budoucí dobrovolník v Ekvádoru