iSEC není jen obyčejný tábor, na kterém se účastníci zdokonalují v angličtině. Je to především 10 dní plných dobrodružství, přátelství a prožívání společenství.

Rok se s rokem sešel a opět nastala ta chvíle zmatku a nejistoty, kdy očekáváme blížící se jedenáctý ročník Inlinu. Omyl! Letos jsme se Inlinu nedočkali, protože tento rok se konal iSEC (Inline Salesian English Camp) – neboť tábor po 10 letech změnil svůj název. Přes všechny obavy se naštěstí se změnou názvu nic jiného nezměnilo, a tak byl iSEC stejně kvalitní jako v minulých rocích.

Těchto krásných deset dní jsme strávili ve městě Litomyšl. Jako obvykle vedli tábor nezapomenutelní vedoucí z různých zemí. K radosti mnoha účastníků k nám opět zavítal Victor z Belgie a každé ráno jsme se protáhli při zumbě se Španělkou Maríou. Ze Slovinska přijel Jan, díky němuž máme doteď hlavu plnou slovinských písní. Musím zmínit i Tobiase z Německa. Ten působil uplynulý rok jako dobrovolník na Sadbě a od nás dostal velké uznání za svou plynulou češtinu, kterou jsme občas taky na iSECu, přiznávám, mluvili. 90 % z nás však splnilo English Challenge – což znamená mluvit 24 hodin pouze anglicky, a to byla opravdu výzva. Ze zahraničních vedoucí tento rok nechyběl ani Jacob z Kanady, který rovněž uzavíral šestku českých vedoucích, protože sám má i český pas. Nesmím zapomenout na skvělého master-chefa a šéfa Sadby Pavla Ženíška alias Gambiho, který nás po celý tábor krmil nejen jeho výjimečnými jídly, ale i duchovní stravou.

Hlavní náplní iSECu je zdokonalování angličtiny, ale ne jako ve škole, nýbrž komunikací na různá zajímavá témata s různými lidmi. Angličtina ale rozhodně není jediný důvod, proč na iSEC jet. iSEC znamená nová přátelství, duchovní programy, nespočet her, výlety, diskuse, natáčení filmů, spaní pod širákem, talent show, karetní hry, hudbu, zpěv a tanec.

Bohužel musí na konci vždy přijít ono „goodbye“, chvíle slz a vzpomínek. Ale to holt k loučení s tak báječným táborem patří!

Ludmila Vítková