Viviana ze Sicilie si pro svoji krátkodobou dobrovolnickou službu vybrala česko-anglický tábor i-SEC, organizovaný Sadbou, který proběhl o prázdninách v Pačlavicích.

Ahoj všichni, jmenuju se Viviana Condorelli a pocházím ze Sicílie na jihu Itálie. Je mi 21 let a už od dětství jsem byla zapojená do salesiánské komunity. Když mi bylo 16, rozhodla jsem se pracovat jako dobrovolník a začala jsem dělat animátora pro mladé v salesiánské oratoři u nás ve městě. Od roku 2015 vedu v rámci oratoře se svojí sestrou a naším tatínkem lukostřelecký kroužek.

Studuju sociologii a vždycky jsem snila o tom, že budu v rámci EU pomáhat budovat lepší budoucnost pro všechny lidi. Miluju cestování, poznávání nových lidí po celém světe a ráda pro ně vařím 😊

1.  Proč sis vybrala Česko a iSEC?

Na stránkách letních výměnných pobytů pro animátory, které jsem objevila díky facebookové stránce DBYN, jsem našla tábor i-SEC. Nejdřív jsem hledala, jak získat trochu zkušeností v zahraničí a letní tábor mi připadal jako skvělá možnost. Vybírala jsem převážně podle dostupných termínů, aby mi tábor nenarušil moje povinnosti na univerzitě. Minulý rok jsem byla na Slovensku (také díky DBYN), a tak jsem byla zvědavá na Česko a Prahu. Když jsem si přečetla popis tábora, hned se mi líbil, a proto jsem tady!

2. Co bylo tvým úkolem v iSECu?

Na iSECu jsem byla jedna ze dvou „mezinárodních“, účastnila jsem se běžných táborových aktivit jako ostatní čeští vedoucí, ale také jsem měla svůj program, kdy jsem prezentovala dětem zajímavosti o Itálii a připravovala jsem pro ně hry a kvízy s tím spojené. Taky jsem uvařila „italské“ jídlo a dezert. K tomu všemu jsem byla součástí organizačního týmu tábora jak před jeho samotným začátkem, tak samozřejmě v jeho průběhu.

3. Co tě na Česku nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě asi to, že Česko má takové své dvě duše. Jsou tady místa, která jsou známá i v zahraničí, jsou rozvinutá, udržovaná a turisticky atraktivní, zatímco je tady spoustu míst, které nejsou tak „moderní“ ať už stylem života nebo údržbou. Netušila jsem také, že jsou takové rozdíly v češtině, já jsem tomu samozřejmě nerozuměla, ale nářečí bylo častým tématem hovorů mezi vedoucími i mezi dětmi.

4. Co sis na iSECU nejvíc užila?

Určitě přátelskou atmosféru. Od začátku jsem si připadala jako součást týmu. Všichni byli milí a velmi si vážím toho, že se snažili, abychom se my „mezinárodní“ cítili dobře. Líbil se mi taky formát tábora, kde se každý zapojoval, jak mohl, vedoucí i účastníci. Mezi účastníky jsem taky pozorovala dobré vztahy a ochotu vždycky si navzájem pomoct. Opravdu se taky chtěli něco naučit od nás cizinců. Měla jsem také možnost navštívit Prahu, nejenom jako turista, ale také jako chvilkový obyvatel.

5. Doporučila bys takovou zkušenost dalším zájemcům? Proč?

Určitě bych to každému doporučila, je to ideální příležitost, jak spojit užitek, poznávání nových míst a lidí, a navíc si můžete otestovat své vlastní schopnosti. Nezáleží na tom, jestli jste už zkušený dobrovolník (animátor), nebo je to vaše první zkušenost. Budete odjíždět bohatší a v srdcích lidí, se kterými pracujete, zanecháte svoji stopu.

6. Měla jsi i nějaké těžkosti?

Většina obtíží spočívala asi v jazykové bariéře. Kvůli akcentu bylo někdy těžké některým slovům porozumět a také naopak, občas nebylo rozumět mně, ale nebyl to žádný zásadní problém. Co se týká česky mluvících, to nebyla až taková komplikace, vždycky byl okolo někdo, kdo překládal. Děti měli tendence povídat si mezi sebou česky, ale to je asi normální, tak jsem to nijak neřešila. Občas mě překvapily i některé zvyky jako nechávání toaletního papíru na zemi, nebo pokládání příborů rovnou na stůl. Na druhou stranu „sparťanský život“ je součástí tábora, takže žádný problém 😊

Viviane Condorelli