č. 195 / březen 2025

Odpuštění nás nezbavuje odpovědnosti přiznat způsobenou škodu a poučit se z minulých chyb. Každý člověk odpouští svým vlastním způsobem a každý potřebuje čas na to, aby si uvědomil, že odpuštěním získává vnitřní svobodu.

Krize jako příležitost růstu v rodinách

Z kulturního hlediska bývají rodinné krize vnímány jako negativní události, spojené se selháním, rozpadem a koncem vztahu. Častá je tendence obtíže skrývat a sami hledat řešení. Termín „krize“ však pochází z řečtiny a znamená posuzovat, rozeznávat, hodnotit, což naznačuje také příležitosti ke zpochybňování a přehodnocování – krize tak vnímáme jako přirozenou součást životního cyklu rodiny, čistě lidskou a vývojovou zkušenost. Každá rodina prochází různými fázemi se specifickými vývojovými úkoly, které vyzývají k neustálé práci na vztazích a také k odpuštění.

Zajímavosti ze statistik o rodinách

• Míra rozvodovosti se v mnoha vyspělých zemích pohybuje mezi 40–50 %
• 23 % dětí žije pouze s jedním rodičem
• Domácí násilí postihne během života asi 30 % žen
• Každý rok zažije nějakou formu násilí přibližně 1 miliarda dětí
• Těhotenství dospívajících se týká 21 milionů dívek ve věku 15–19 let
• 12 milionů dívek mladších 18 let je ročně nedobrovolně provdáno

„Každá krize skrývá dobrou zprávu, které je třeba umět naslouchat tříbením sluchu srdce.“ (Amoris Laetitia 232).

Co je nezbytné pro řešení rodinných krizí z pastoračního hlediska

• Pracovat na změně myšlení a považovat krize za přirozené fáze života. Einstein definuje krizi jako požehnání, které vede k pokroku, tvořivosti a inovacím, protože právě v krizi se objevuje to nejlepší v každém člověku a člověk tak často začne překonávat své limity.
• Přistupovat ke krizovým situacím po špičkách, s něhou, porozuměním, pochopením a respektem.
• Naslouchat srdcem, projevovat empatii a soucit. Cílem naslouchání by nemělo být poskytnout okamžité odpovědi, ale vstoupit do bolesti druhého člověka a zůstat v ní, dokud z ní společně nevyjdeme.
• Doprovázet lidi, aby přijímali své slabosti, smiřovali se se svojí vlastní minulostí.
• Vychovávat k odpuštění, též i sobě samému, protože laskavost a odpuštění je péčí o sebe a o druhé.
• Podporovat spíše spiritualitu cesty než spiritualitu dokonalosti.
• Uznávat rodiny jako spolupracovníky v pastorační práci, spolupracovat s nimi a podporovat je, investovat do jejich formace.
• Přijímat všechny rodiny, zejména ty zranitelné, a pomáhat jim léčit jejich zranění.
• Obnovit duchovní rozměr v rodinném životě.
• Organizovat vzdělávací setkání pro rodiny, páry a mladé lidi.
• Spolupracovat s odborníky, kompetentními laiky, hovořit o vztazích a rodině.

Souhrnně řečeno, doprovázení rodin v krizi vyžaduje osoby schopné empatického naslouchání, porozumění, podpory a pozitivního pohledu na krizi. Ti, kdo doprovázejí rodiny, musí být prostředníky růstu, odpuštění a smíření, podporovat je na jejich cestě, uznávat jejich aktivní roli a přijímat jejich rozmanitost.

• Antonella Sinagoga, členka sektoru pastorace mládeže,
psychoterapeutka a rodinná mediátorka

K osobní reflexi a sdílení 

• Proč je důležité pracovat na schopnosti odpouštět, včetně odpuštění sám sobě i v rámci rodinných krizí?
• Jak mohu přispět k pozitivnějšímu pohledu na „krizi“ ve své komunitě?

K ZAMYŠLENÍ Z MISIJNÍ SEKCE

„Dobře prožívané rodinné společenství je opravdovou cestou posvěcování v normálním životě, k mystickému růstu a prostředkem vnitřního sjednocení s Bohem. (papež František)

Celý březnový zpravodaj CG11 v angličtině si můžete stáhnout zde: 2025.03 Cg11 En Ok