SADBA má nového ředitele – salesiána Jaroslava Fogla, který se se ujal kormidla po pětiletém ředitelování Pavla Gambiho Ženíška. Seznamte se s ním v krátkém medailonku…
Práce pro mladé jako životní poslání
Jmenuji se Jaroslav Fogl a pocházím z vesničky Makov, která se nachází nedaleko Litomyšle v Pardubickém kraji. Moje historie začala v roce 1979 díky mým skvělým rodičům Jaroslavovi a Marcele. Mám sestry Marii a Annu a bratra Víta.Ve 12 letech jsem se náhodně seznámil se salesiány v Sebranicích, kteří silně ovlivnili můj dosavadní život. Po přijetí svátosti biřmování ve 14 letech jsem pochopil, že Pán ode mne očekává větší zapojení ve farnosti. Tehdy mne mrzelo, že mladí lidé ztrácí víru, proto jsem ve farnosti začal organizovat různá setkání pro ministranty apod. Po ukončení střední zemědělské školy a maturitě jsem začal pracovat v Zemědělském družstvu Příluka. Tam také uzrálo mé rozhodnutí a uslyšel jsem volání Pána k životu pro mladé lidi. Nastoupil jsem přípravu na salesiánský život: aspirantát v Sebranicích, kde jsem strávil dva roky, a poté rok v noviciátu v Praze – Dolních Počernicích.
Pán povolává do dálek, ale i do rodného kraje
16. 8. 2000 jsem složil první sliby a absolvoval dva roky na Teologické fakultě v Českých Budějovicích. Salesiánskou praxi jsem prožil v Bulharsku a po svém návratu do Čech jsem 26. 8. 2006 složil věčné sliby u Salesiánů Dona Boska a v roce 2007 dokončil studium teologie v Českých Budějovicích. Po svém návratu do Bulharska na podzim 2007, jsem začal působit v Kazanlaku, kde jsem rozjel animátorské kurzy pro mládež Katolického exarchátu. Po krátkém rozlišování jsem v roce 2008 přijal úkol starat se o romskou pastoraci ve Staré Zagoře – věnoval jsem se výchově, vzdělání a lidskému rozvoji děti a mládeže. 10. 5. 2009 v Kazanlaku v Bulharsku přijal jáhenské svěcení z rukou Mons. Christa Projkova a o rok později 4. 7.2010, jsem přijal kněžské svěcení v Sofii v klášteře sester Eucharistýnek. Pán mě povolal do Bulharska, Pán mě povolal i zpět. Tak jsem zde na Sadbě a jsem rád, že moje misionářská zkušenost dostane nový rozměr v mém rodném kraji. Přiznávám, že Bulharsko se stalo dosti významnou součástí mého života i mého srdce, za což Bohu vřelé díky. Pán je cestou, po které se snažím celý život jít, a jehož se snažím přes všechny mé slabosti následovat.
