Kam že to půjdeš příští rok? Do Mongolska!? No, super! Tak to se tam za tebou někdy přijedeme podívat. 🙂
Na začátku prázdnin jsem netušil, kam mě Pán pošle dál. Při setkání s hlavním představeným, některými členy hlavní rady a především s hlavním rádcem pro misie P. Guillermo Basañesem 10. července 2015 v Římě se celá věc dala více do pohybu.
Určité tušení jsem měl už 1. července, kdy jsem dostal email s osobním pozváním do Mongolska od bratra Andrew SDB, 10 let působícího misionáře v Mongolsku a současného ředitele salesiánské školy v Ulánbátaru. To se ještě prohloubilo 11. července při setkání s P. Caco, salesiánem původem z Filipín, který začínal misie v Mongolsku a nyní dokončuje doktorát v Římě na UPS.
V Mongolsku začala existovat katolická církev v roce 1990 po pádu sovětského bloku. Má asi 1000 katolíků z celkového počtu cca 3 mil. obyvatel. Salesiáni jsou v Mongolsku 15 let, v současné době ve 2 komunitách. Jedna je v hlavním městě a zahrnuje školu a sirotčinec a další s farností a střediskem mládeže je na severu země 230 km od Ulánbátaru. 7 salesiánů pochází z 6 národů (2 Vietnamci, Polák, Korejec, Ind, Filipínec a jeden z Východního Timoru – 1 jáhen, 4 kněží a 2 koadjutoři).
Že bude Mongolsko opravdu „mojí zemí“ jsem se dozvěděl 20. července. Hlavní rada už jen čekala na můj souhlas, který jsem dal hned po domluvě s provinciálem a novým provinciálním ekonomem. Dekret jsem dostal v den připomínky Panny Marie Pomocnice 24. července 2015. Od 1. ledna 2016 budu patřit do provincie Vietnam, pod kterou spadá misie v Mongolsku.
Co mě tedy čeká dál? Během září předávání Sadby Pavlovi Ženíškovi, do konce roku 2015 pak pomoc Michalovi Svobodovi s rozjetím CRM v provincii (systém na správu kontaktů, darů, komunikace apod.). Od ledna 2016 bych měl být někde na intenzivním 4 měsíčním kurzu angličtiny (v komunitě se tam mluví anglicky) a pak bych během května/června 2016 měl odletět do Mongolska. Pravděpodobně se tam ale dostanu ještě letos na podzim na pár dní. Bratr Andrew mě tam zve, abych se ještě lépe mohl připravit na to, co mě tam pak čeká.
Děkuji vám všem za modlitby a podporu, komunitě v Římě na Velehradě za pohostinství a našemu provinciálovi za velkorysost, za kterou často děkují salesiáni z Asie, se kterými si píši. Vnímám tuto novou misi jako věc našeho společenství. Vítám proto jakýkoliv zájem a spolupráci. Stejně tak i jakékoliv vazby či kontakty na Mongoly a Mongolsko.
Jára Vracovský
