Návrat z misie nebývá snadný. Člověk přiletí letadlem, ale “srdce putují domů pěšky”. Dobrovolnice se dělí s námi o to, jak probíhalo ponávratové reflexní setkání.

V polovině října jsme se již s bývalými dobrovolníky setkali ve Zdicích, vyprávěli jsme si co jsme zažili a řešili se SADBOU co nás teď čeká, když už jsme naše mise zakončili. Zkrátka jsme společně reflektovali různé situace, které jsme mohli prožít nebo se kterými jsme se museli občas i poprat.

Všichni jsme se ale shodli, že to bylo velké dobrodružství. Tak moc mě fascinovalo, co zažívaly holky v Indii, říkala jsem si, že mnohdy Afrika může být oproti Indii slabý odvar, ale taky bylo obohacující poslouchat, jak může vypadat misijní služba v Evropě (Albánie a Bulharsko). Byl prostor taky odevzdat Bohu naše zkušenosti a zážitky s misiemi během modliteb a mší svatých.

Během sobotního večera jsme měli uvolněný večer s promítáním fotek a představením různých tradičních oděvů. Z našich cest. Celému týmu díky za přípravný kurz programu Adopce nablízko (Cagliero), možnost vyjet, že nám po celý rok kryli záda i za zajištění ponávratového setkání.

Byla to jízda, díky za vše!

Dobrovolnice Terezie (edit. SADBA)