Viděli jsme a hle – bylo to velmi dobré! Krásná vesnice a příjemná komunita. Salesiánská škola, internát, farnost a dokonce nemocnice. „Tady by to bylo úplně pro ni…“, usmívá se salesián Alan a má při tom na mysli jednu naši dobrovolnici v přípravě.

Letos na přelomu ledna a února se část našeho týmu vydala na cestu do Indie. Jedním z důležitých poslání výpravy bylo hledat vhodná místa a domluvit podmínky působení našich dobrovolníků.

České dobrovolnictví má v Indii, a to jak v severovýchodní části, tak na jihu, dlouholetou tradici. Před pár lety jsme však vysílání dobrovolníků do Indie museli přerušili kvůli nepříznivé politické situaci. Hinduisticky orientovaná vláda, která se dostala k moci, není nakloněna křesťanským vlivům ze zahraničí. Čeští dobrovolníci tak přestali dostávat víza. Po naší návštěvě se však zdá, že se nám podařilo najít cestičky, jak v některých oblastech dobrovolnictví obnovit.

Obnovení dobrovolnictví na jihu

Dobrovolníky bychom chtěli vyslat na jih, do státu Karnataka, kam naši dobrovolníci dlouhá léta jezdili pomáhat. V hlavním městě Bangalore (asi 11 mil. lidí) a v jeho okolí působí řada salesiánských středisek. Zpravidla jsou to školy všeho druhu. Od školky až po vysokou, jak denní studium tak výuční kurzy pro dospělé. Místní salesiáni se v této oblasti také hojně pracují se tzv. street children (dětmi ulice) a dětmi z chudých rodin. Využití pro české dobrovolníky je tu značné a po dobrovolnících je velká poptávka.

Chvála českých dobrovolníků

Velmi mě potěšilo, když jsem při naší cestě nejednou slyšela chválu na české dobrovolníky a že se „to nedá srovnat“ s dobrovolníky z jiných zemích. Čeští dobrovolníci jsou stále s dětmi a na svůj komfort se příliš neohlížejí. I v jiných zemích jsem se setkala s podobou odezvou. Domnívám se, že je to z velké části díky důkladné přípravě ve formačně-vzdělávacím kurzu v projektu Adopce nablízko. Čeští dobrovolníci se připravují celý rok, setkávají se s ex-dobrovolníky, nasávají informace. Zejména však mají čas a doprovázení přípravného týmu v rozlišování, zda je misijní dobrovolnictví opravdu jejich cesta.

Nová lokace na severovýchodě

Další místo, kam bychom rádi vyslali dobrovolnici, je severovýchodní indický stát Meghalaya. V tomto státě zatím naši dobrovolníci nepůsobili. Zato zde působí salesián Dombor, který je „tak trochu náš“. Několik let byl součástí české misie v Bulharsku. Během naší návštěvy jsme se jeden pozdní večer nemohli dostat do provinciálního domu. A tak se za nějakou před přihodilo, že jsme se před zavřenými dveřmi potkali s provinciálem, který také neměl klíče. Při společném čekání jsme zapředli řeč na téma dobrovolnictví. Když jsem začala mluvit o jedné ženě v přípravě, která je zdravotní sestra, hned přišel s návrhem konkrétního místa.

V komunitě Umden mají salesiáni dvě školy, internát pro chlapce a farnost. Mimo to se na jejich pozemku nachází nemocnice, kterou vedou sestry. Hned v noci jsme přeorganizovali naše plány na další den. Nevadilo nám strávit další den prakticky celý v autě, jen abychom to místo mohli vidět. A viděli jsme a hle – bylo to velmi dobré! Krásná vesnice a příjemná komunita. Ještě není nic jisté, ale rádi bychom zde navázali spolupráci. A jak dobrovolníky dostat do Meghalayi? Provinciál, kterého jsme v noci náhodou potkali, nám přislíbil pomoc. Má známého na imigračním.

Tedy doufejme, že se nám podaří překonat tyto administrativně politické překážky a opět obnovit dobrovolnictví v Indii. Letos do Indie směřují nejspíše tři ženy z přípravného kurzu. Mysleme na ně.