Jednou za dva roky nabízí SADBA exdobrovolníkům příležitost vydat se na pouť do Itálie na místa, kde žil Don Bosco a vlastně i Dominik Savio, Matka Markéta a další osobnosti spojené se salesiánskou rodinou.

Letos nás tuto nabídku využilo sedm exdobrovolníků. Poutí nás provázel salesián Jarda Fogl. A jaké to bylo? Bylo to úžasné!

Naše pouť začala v neděli 14. 7. večer v Praze, kde jsme při mši svaté odevzdali celou pouť do božích rukou společně se vším, co jsme jako dobrovolníci prožívali na místech našeho působení. S naloženým devítimístným transitem jsme pak vyrazili směr Itálie. Cesta byla dlouhá, a tak jsme si udělali noční procházku Regensburgem a později zastavili i kvůli rannímu koupání v Bodamském jezeře, které bylo krásně osvěžující. Když jsme projížděli švýcarskými Alpami, nepřestávali jsme žasnout nad jejich krásou a majestátností. A to jsme měli celou naši pouť teprve před sebou.

Z Capriglia až do Valdocca

Od úterý jsme pak podnikali výpravy na místa spojená s životem Dona Boska. Do svého osobního deníku jsem si napsala: Nemůžu uvěřit, že jsem v Itálii a můžu na vlastní oči vidět krajinu a navštěvovat místa, která Jeníka Boska ovlivnila… Na jednu stranu vlastně místa obyčejná, na tu druhou dechberoucí, protože si Pán, se svobodným rozhodnutím Jeníka, zvolil tato místa pro své působení.

Na pouti jsme se nepřesouvali pouze autem, ale mnoho cest jsme absolvovali pěšky, což byl i přes velké teplo velmi dobrý nápad. Místy to byla opravdu divočina a vypadalo to, že pěšinami, kterými jsme procházeli, už dlouho nikdo nešel. Ale při chůzi je dostatek prostoru k povídání, k tichému přemýšlení i společné modlitbě. Místa jsme navštěvovali téměř chronologicky – nejprve jsme putovali do Capriglia, kde se narodila Jeníkova maminka Markéta. Kostelík, kde měla svatbu s Františkem Boskem, jsme viděli jen z venku, protože byl zavřený. Pěšky jsme se pak přesunuli do Colle Don Bosco (dříve Becchi), kde se Jeník narodil. Na místě rodného domu stojí dnes velká dvoupatrová bazilika, ve které je možné toto místo za oltářem navštívit a na chvíli spočinout.

Colle Don Bosco

Kolem baziliky je vybudovaný velký areál využívaný k mnoha účelům. V Colle Don Bosco je také možné navštívit domeček, kde Boskovi později bydleli. Exdobrovolnice Zdislava mi napsala, že si zde uvědomila, v jakých podmínkách Jeník vyrůstal. Stojí tu i dům Jeníkova bratra Josefa, kostelík Panny Marie Pomocnice i Muzeum venkovského života. Jarda nás vždy uvedl do souvislostí, jak dané místo a lidé, kteří zde přebývali, souvisí s Janem Boskem. Každý den jsme měli mši svatou, a právě v úterý jsme ji měli v kostelíku Panny Marie Pomocnice, který stál naproti domečku, kde Boskovi bydleli. V průběhu mše se k nám přidal nějaký cizinec. Po mši s námi prohodil pár slov ve smyslu, že ničemu nerozuměl, ale že je rád, že s námi mohl být. Ve chvíli, kdy ho Anna poprosila, jestli by nás nevyfotil, řekl, že je prapraprasynovec Dona Boska a v současné chvíli žije ve Francii. Přijel jen na otočku do Colle Don Bosco, aby pozdravil tetu. Byla jsem v úžasu, protože mě předtím dopoledne napadla otázka, jestli příbuzní Dona Boska jsou se salesiány v kontaktu… Náhoda?

Během pouti jsme se každý den střídali v přípravě jídla a modlitby, což krásně utvářelo naše společenství. Další dny jsme navštívili Castelnuovo, kde byli Don Bosko i Dominik Savio pokřtěni a kde se narodil salesián a později misionář Don Cagliero. Hezkým místem byl také dům rodiny Dominika Savia v Morialdu. V Morialdu bylo u kostela krásné stinné místo se stromy, pro oběd jako dělané. Byly zde stoly a lavice i stojan s pitnou vodou. Využívali jsme toto místo několikrát.

Ve čtvrtek jsme navštívili dům, kde Dominik Savio umřel v pověsti svatosti a později jsme se přesunuli do Chieri, kde Don Bosko studoval a navštěvoval seminář.

Turín

V pátek jsme jeli do Turína a navštívili místa, kam Don Bosko zval kluky z ulice a kde probíhaly oratoře. Valdocco je v současné chvíli opravdu obrovské. Vítala nás krásná bazilika s ostatky Dona Boska, Dominika Savia i Marie Mazzarello, Pinardiho kaple nebo i muzeum, které nás zavedlo i do míst, kde měl Don Bosco svůj pokoj a kde zemřel. Exdobrovolnicí Janou velmi rezonovala místa, kde se Don Bosko setkával s Dominikem Saviem. Napsala mi, že když při modlitbě v kapli uslyšela výskot a radost mladých, kteří ve Valdoccu měli nějakou akci (nejspíš tábor), vzpomněla si na větu z knihy Čao, Niku: „Svatost je i být první na hřišti!“

I teď, pár týdnů po návratu, mě údiv z díla Dona Boska neopouští. Tato vydařená pouť byla nejen pro mě prostorem k zastavení. Exdobrovolnice Anna a Terka měly radost z našeho společenství – prožité dobrovolnictví nás „tajemným“ způsobem propojilo a propojuje i nadále. Je krásné být součástí salesiánské rodiny. Jsem velmi vděčná, že jsem mohla tuto pouť prožít a moc bych nám všem přála, abychom také dokázali ve spolupráci s Pánem vytvořit něco krásného, tak jak to dokázal Don Bosco.

Maria Staňková, bývalá dobrovolnice