V sobotu 21. dubna se v bájné zemi jménem Jiříkov odehrálo klání udatného bojovníka Jiřího s hrůzu nahánějícím drakem.

Zábavné a snad i trochu edukativní odpoledne pro místní děti připravili budoucí salesiánští dobrovolníci s nemalou pomocí týmu. Již předem jsme vymysleli přibližnou podobu celé akce. Rozdělili jsme se do dvojic, každá měla za úkol připravit jedno stanoviště a postarat se o všechno potřebné k realizaci. Nakonec jsme vytvořili šest stanovišť a jednu základnu. Celá akce byla situována do historického období sv. Jiří, a to nejen vzhledem k jeho blížícímu se svátku, ale i k názvu městečka – Jiříkov. Konceptem celé akce bylo bojovat s vlastními špatnostmi, hříchy a slabostmi.

Již od brzkého rána probíhala pečlivá příprava. Přichystat diplomy, rekvizity, připravit materiály pro konkrétní stanoviště… a hlavně nácvik úvodní scénky, která krátce představovala život sv. Jiří s kulminační scénkou, kdy sv. Jiří statečně porazil čtyřhlavého draka.

Do tří hodin jsme připravovali stanoviště a pak ta paráda vypukla. Zazněla fanfára a na „uliční“ scéně se objevily dvě naše koordinátorky, které celou akci zahájily. Následovala skvěle připravená scénka a pak už se pokračovalo s samotné hře pro děti. Dětiček různého věku přišlo něco málo přes padesát. (Uff, diplomů bylo připraveno 60). Na základně si děti vyzvedly kartičku, kde jsme zapsali jejich jména. Děti dostaly balónek a na něj si napsaly nějakou slabost/hřích, a pak už pokračovaly, někdy i v doprovodu rodičů nebo starších sourozenců, ke konkrétním stanovištím, která byla pojmenována ctnostmi: střídmost, moudrost, odvaha, statečnost atd.

Petra a já jsme si připravily stanoviště střídmosti. Zaměřily jsme se na to, že kdysi lidé neměli tolik jídla, jak je tomu dnes, a proto neměli problém poznat konkrétní jídlo po chuti i po hmatu. Právě to bylo úkolem dětí na našem stanovišti. Na jiných stanovištích děti sestavovaly puzzle, vysvobozovaly zajatou princeznu, skákaly v pytlích a ukládaly vlajky zemí na konkrétní místa,…

Po absolvování všech stanovišť si děti naplnily balónky barvou, připevnily je na připravené plátno a pak je propíchly… tím dovršily vlastní boj se svými chybami.

Počasí nám přálo, sluníčko všem kouzlilo na tvářích úsměvy, všichni byli plní energie a pozitivní nálady. Lidé (a hlavně děti) byli úžasní. Především romské dětičky mi zase dokázaly, jak jsou skvělé, vtipné, přátelské a otevřené. I pro mě je to důkaz, že je důležité být otevřeným pro všechny lidi. Všichni jsme přece úplně stejní, i když se v něčem odlišujeme.

Okolí Rumburka a Jiříkova je neskutečně krásné a inspirující místo.

Renata Szpyrcová, budoucí dobrovolnice